Tomu říkáte modlitba?

Jednoho kněze zaujaly časté návštěvy ošuměle oděného muže v jeho kostele. To, co budilo jeho podezření, byl způsob, jak tyto návštěvy probíhaly. Muž vešel, postál pár vteřin vzadu v kostele a zmizel. Kněz se bál o obsah kostelních pokladniček, a tak požádal kostelníka, aby na něho dohlédl.

Jednoho dne kostelník muže oslovil a zeptal se ho, co tam dělá.“Jen tak si povídám s Bohem“ zněla odpověď.

„Jak to? Sotva vejdete, hned jste zase venku. Tomu říkáte modlitba?“

Cizinec se hájil:“Jen tak sem za ním zaskočím a řeknu mu: Ježíši, tady Jim“.

Po nějaké době navštívil kněz jedno oddělení nemocnice a vrchní sestra mu řekla, že mají nového pacienta, který má na ostatní neuvěřitelný vliv. Nikdo nevěděl, odkud je, nikdo ho v životě ani neviděl, ale bylo na něm něco zvláštního. Prostě se zdálo, že ten člověk vyzařuje kolem sebe dobro.

Kněz přistoupil k jeho lůžku , okamžitě v něm poznal onoho návštěvníka svého kostela, kterému tak těžce ukřivdil.V náhlé touze poučit se od něho se ho začal ptát na jeho modlitební život, na jeho radostnou vážnost a na jeho vliv na ostatní pacienty.

„To ta moje návštěva, otče,“zněla odpověď. Když se mu kněz s vědomím, že pacient žádné návštěvy nemá, chystal skočit do řeči, rychle pokračoval: „Ano, otče, každý den ke mně přijde a postojí u nohou mé postele. Mrkne na mě a řekne mi: “Jime, tady Ježíš.“

(Ukázka z knihy Bůh ukrytý v příbězích, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství)