Nepřerušuj mě, Pane, já se modlím

Já: Otče náš, jenž jsi na nebesích….

Bůh: Prosím?

Já: Nepřerušuj mě, Pane, já se modlím.

Bůh: Ale tys mě přece volal!

Já: To ne, vlastně jsem tě nevolal. To my se jen tak modlíme: Otče náš, jenž jsi na nebesích.

Bůh: Tys mě volal, oslovil jsi mě. Chceš tedy se mnou začít rozhovor? Nebo ne?

Já: Posvěť se jméno tvé…

Bůh: Myslíš to vážně?

Já: A jako co?

Bůh: No jestli chceš mé jméno posvěcovat? Co to znamená?

Já: No, to znamená… Já nevím.

Bůh: To znamená, že mě chceš uctívat, že ti připadám důležitý, že mé jméno je ti vzácné.

Já: OK. Teď tomu rozumím. Přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.

Bůh: Děláš pro to něco?

Já: Jestli pro to něco dělám? No samozřejmě. Chodím do kostela.

Bůh: Já chci od tebe víc. Aby ses zbavil svých zlozvyků, kterými neděláš radost nikomu kolem sebe. Abys myslel víc na své bližní, jak jim pomoci v poznání víry. Chci, abys uzdravoval nemocné, krmil hladové, těšil smutné. Vždyť všechno, co děláš pro druhé, děláš pro mě.

Já: Proč tohle všechno říkáš zrovna mně? Víš, kolik sedí v kostelích lidí, kteří dělají ještě méně než já?

Bůh: Myslel jsem, že se modlíš, aby mé království přišlo a má vůle se splnila. A to musím vždycky začít u toho, kdo se modlí. Jestli chceš být opravdu poslem mého království, měl bys chtít to, co chci já.

Já: Já už tomu asi začínám rozumět. Chléb náš vezdejší dej nám dnes…..

Bůh: Myslíš teď také na to, že i ty můžeš udělat něco, aby lidé kolem tebe neměli nouzi?

Já: A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme…….

Bůh: A co tvůj bývalý přítel Petr?

Já: Ale ty přece dobře víš, jak mě vždycky provokuje, jak se mi vysmívá….

Bůh: Ale co potom tvoje modlitba „…jako i my odpouštíme našim viníkům..“?

Já: Jsem pro, aby si lidé odpouštěli, ale u Petra je to něco jiného. To se nedá odpustit.

Bůh: Jsi upřímný, ale řekni, dělá ti to vůbec radost, s takovou zlostí chodit po světě?

Já: No, moc mi to radost nedělá.

Bůh: Já tě uzdravím. Odpusť Petrovi a já odpustím tobě. Přestaň se rmoutit kvůli tomu nepřátelství.

Já: Ale já nevím, jestli to dokážu.

Bůh: Neboj se, já ti pomůžu.

Já: A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Bůh: To ti splním rád. Jen se vyhýbej situacím a lidem, kteří tě pokoušejí ke zlému.

Já: Jak to, Pane, myslíš?

Bůh: Vždyť ty dobře znáš svoje slabůstky, zlozvyky, slabou vůli, nespolehlivost, hádavost, nesnášenlivost. Nedej těmto pokušením šanci. Postav se pevně proti.

Já: Mně se zdá, že tohle byl ten nejobtížnější Otčenáš, který jsem se v životě modlil. Ale poprvé vidím, že to má co dělat se mnou, s mým životem. Já jsem to vždycky jen tak odříkával. Chci to zkoušet znovu. Neboť tvé je království, i moc i sláva navěky. Amen.

Bůh: Je to pro mě veliká radost, když se lidé začnou pořádně modlit a dělají to, co je moje vůle. Když zjistí, jak je krásné pomáhat při šíření Božího království ve světě. Království dobra, lásky,spravedlnosti, pokoje a míru.

( Převzato z časopisu Rosa Mystica 1999 )