Chyby

V Číně jeden nosič vody měl dvě velké hliněné nádoby. Visely na
obou dvou koncích vahadla, které nosil na krku.
V jedné byla prasklina, ale ta druhá byla dokonalá a vždy byla  plná vody.

Na konci dlouhé cesty, která trvala od potoka až k domu, měla prasklá nádoba
vodu už jen do polovičky. Dva celé roky to takto šlo. Nosič vody nosil
do domu každý den už jen jeden a půl nádoby vody.
Samozřejmě, dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť to dělala dokonale.
Ale chudá prasklá nádoba se styděla za svou nedokonalost, a cítila se
uboze, protože je schopná jen polovičního výkonu. Po dvou letech soužení
oslovila nosiče u potoka:  „Stydím se, protože voda teče po celé cestě
domů.“
 
Nosič jí odpověděl:  -„Všimla sis, že květiny rostou  jen na tvé
straně cesty a ne na straně druhé? To proto je tak, protože já jsem vždy
věděl o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem zasel semena květin.
To ty jsi je každý den zalévala, když jsme se vraceli domů. Dva roky
sbírám tyto krásné květiny, abych si jimi ozdobil svůj stůl. Kdybys nebyla
taková, jaká jsi, tak by tato krása nezdobila můj dům.“
 
Všichni máme svoje osobité chyby. Všichni jsme prasklé hliněné nádoby. Ale
tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, utváří náš život velmi
zajímavým a vzácným. Jen každého musíme přijmout takového jaký je, a vidět

v něm to dobré.
 
To nejlepší přeji všem svým prasklým hliněným nádobám - přátelům.